Tereza Grygarová-Groszmannová je herečka.
Její rodný kraj okolo Železnice v Podkrkonoší je známý četností a kvalitou ochotnických souborů, a tak i malá Tereza po boku svých rodičů pilně hrála v mnohých představeních místního souboru a několikrát se dokonce dostala i na Jiráskův Hronov. Logicky následovalo studium na konzervatoři. Nejprve v Brně, kde jejími pedagogy byli nynější kolegové Vladimír Krátký a Jaroslav Kuneš, další dva roky pak studovala v Praze pod vedením Jaroslava Satoranského, Jany Preissové a Ladislava Mrkvičky.
V roce 1994 ji tehdejší šéf činohry František Derfler angažuje do angažmá činohry Národního divadla Brno. Její první rolí je Princezna Pampeliška ve stejnojmenné pohádce Jaroslava Kvapila, kterou v Mahenově divadle nastudoval režisér Radovan Lipus. Následně hraje řadu dalších krásných rolí, např. Checcu v Goldoniho Poprasku na laguně či Biancu v Shakespearově Zkrocení zlé ženy.
Úspěšně zvládne konkurs na natáčení filmu v Itálii. Výsledkem je přerušení angažmá v brněnském divadle a několik let strávených na Apeninském poloostrově, jehož výsledkem jsou dva filmy a dva televizní seriály, kde se před kamerami mj. setkala i s Terencem Hillem. Byla jí byla udělena cena za přínos italské kultuře a rovněž cena novinářského syndikátu.
V roce 2003 se vrací na jeviště Národního divadla Brno a své italské zkušenosti okamžitě výborně uplatní v Čičvákově inscenaci Goldoniho Treperend, kde hraje postavu Anzoletty. V Shakespearových Veselých paničkách windsorských hraje Alici Brodovou. Na Malé scéně Mahenova divadla účinkuje v úspěšné inscenaci Rostislava Pospíšila Jak si spolu hráli a na téže scéně rovněž ztvárňuje hlavní ženskou roli v inscenaci hry španělského autora Palomy Pedrera Noci letmé lásky v režii Jany Janěkové či Marthu Washingtonovou ve hře chorvatského autora Mira Gavrana Lásky George Washingtona. V Čičvákově inscenaci Tisíc a jedna noc jsme ji mohli vidět v roli Faidry, v Drdových Dalskabátech hrála Dorotku, na jevišti Reduty pak byla Sidonii von Grasenabb ve Fassbinderově hře Hořké slzy Petry von Kantové. Vytvořila také Melánii Galatissovou v Rajmontově inscenaci hry Huga von Hofmannsthala Škola manželů.
V Tylově Strakonickém dudákovi účinkovala v rolích Běleny a Divuky, v Thomasových Osmi ženách ztvárnila Blanche a rozvernou kreací byla její slečna Caswellová v Pasti na myši. V Plachého adaptaci Dumasovy Královny Margot hrála Jindřišku de Nevers, v Groszmannově a Šotkovského Náměstíčku podle Goldoniho se s chutí opět vrátila do Itálie v postavě Catte a v Drábkově inscenaci Furianti 2008 hrála Marii Dubskou.
Hrála rovněž v televizním filmu Slečna Guru, v dvanáctidílném seriálu Motel Anathema či princeznu Linu v televizní pohádce O třech ospalých princeznách.