Co se stane, když kůň zkonzumuje slaměný klobouk záletné manželky, jejíž militantní milenec pak volá k zodpovědnosti nebohého hrdinu, který měl namířeno na vlastní svatbu? Na tomto půdorysu postavil dramatik Labiche svou frašku Slaměný klobouk, zfilmovanou ve zvukové éře za války v Německu nebo za „normalizace“ u nás. Byl to ale jen stejnojmenný snímek Reného Claira – z údobí němé éry jeho nejlepší –, jemuž se podařilo zařadit se mezi nezničitelnou klasiku, bez níž si už dějiny filmové formy neumíme představit. V době, kdy se kinematografie jinak syžetům z nedávné minulosti vyhýbala, objevil Clair divákům kouzlo konce 19. století, předvedl galerii lidských typů vykreslených v mistrné zkratce a ukázal, že choreografie „honičky-baletu“, vyzkoušená v Mezihře, může stejně dokonale fungovat i v příběhovém filmu.